Příběh kostela Nanebevzetí Panny Marie : (podle knihy P.Klementa Janetschka OSA „ Augustiniánský klášter v Jevíčku“) Z poznámek roztroušených po spisech převora Adeodata Hanzely lze též přibližně nakresliti obrázek bývalého klášterního kostela. Dřívější klášterní kostel byl gotický. Presbytéř byl celý zbudován z kamene, loď chrámová z cihel. Zajímavo je, že na celé severní Moravě není k nalezení gotický kostel – vyjma oba augustiniánské : v Mariakron(Krasikov) a v Jevíčku, který by pocházel ze 14.-16.století. Kostel vyhořel v roce 1562 a v roce 1587 opět byl zachvácen požárem, jimž tak utrpěl, že se sřítila klenba nad lodí chrámovou. Tenkráte byl zřízen jen prozatímní deskový strop, solidním byl nahrazen roku 1626. Oltářů měl kostel sedm. Hlavní oltář zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie zřízen byl v roce 1627 od Španěla Didaka Unquetta. Na epištolní straně nalezala se často zmíněná kaple Panny Marie a naproti ní sakristie. Na evangelní straně byly mimo kazatelnu tyto oltáře : oltář sv.Anny, oltář to bratrstva,zbudovaný v roce 1715 od Alžběty Zialkovské ze Zialkovic ; oltář sv.Augustina s obrazem Matky Páně z kláštera svatotomášského v Brně ; oltář Svatého Kříže zbudovaný v roce 1698 z milodarů. Alžběta Zialkowská ze Zialkowic darovala naň stříbrný relikviář s pravou částečkou kříže Spasitelova a choť sekretáře Helena Gärtlerova stříbrný kalich „ mistrovské dílo vídeňské práce“. Oba poslední oltáře i s kazatelnou zhotovil jevíčský stolářský mistr Petr Sala . Na epištolní straně stály tyto oltáře : oltář sv.Mikuláše Tolentinského s obrazem Panny Marie Częstochovské, který daroval převor Kladrubský, rodem Polák; oltář čtrnácti sv. pomocníků zbudovaný neznámým sedlákem z Chornic. Vedle kazatelny nalézala se hrobka Anny Hochbergovy z Hennersdorfu, před oltářem Svatého Kříže hrobka Františka Ferdinanda Šubiře z Chobyně a jeho manželky Kateřiny. V kapli Panny Marie byli pochování tito členové rodiny Zialkovských : Marquard baron Wesnieck +1693 a jehož syn téhož jména +1701, Jiří Protivin Zialkovsky +1704, Jindřich Zialkovsky +1706, Alžběta,baronka ze Sackhú +1706, baronesy Antonia Wesnieck +1707, její sestra Felicitas +1708 a Václav Zialkovsky +1712. Uprostřed kostela se nachází hrobka augustiniánů postavena v roce 1692. V lednu 1762 byl kostel zbořen a odklizen i s mariánskou kapli. Ačkoliv bylo dělníkům nařízeno, aby dávali pozor na kameny s nápisy a letopočty, z nichž by se dalo souditi na zakladatele chrámu nebo dobu zbudování, přec zůstalo všecko pátrání marným. 20 června 1762 posvětil opat Matouš Pertscher v přítomnosti Karla,hraběte Salm-Neuburga na Inu, majitele Opatovic a Jevíčka a Olomouckého kanovníka Václava,barona z Freyenfelsu, četného duchovenstva z okolí a nepřehledného množství lidu, základní kámen nynějšího kostela, který se nachází ve zdi za hlavním oltářem. Stavba nového chrámu pokračovala rychle, takže už 25.září 1765 stavena byla na věž báně a 10.srpna 1766 jej opat Pertscher posvětil, při čemž měl sám dvojí kázání v řeči německé. Plán k tomuto chrámu, jenž je mnohem větší než dřívější, dodal stavitel Pavel Mertha z Boskovic. Týž postavil i kostel ve Sloupu a zámek v Rájci. Náklad na tuto stavbu převyšoval 14000 zlatých. Opat Pertscher přispěl 6630 zlatých, klášter jevíčský 4885 zlatých, rytíř Zeno z Tannhausen 1336 zlatých, bratrstvo růžencové 780 zlatých, několik ofěr na stavbu chrámu vyneslo 374 zlatých. Nový kostel je 39 metrů dlouhý, 23 metrů vysoký, 18 metrů široký. Dlážděn byl kamennými plotnami(od roku 1906 je nová dlažba), zakryt břidlicí, věž však mědí. Nad portálem je umístěn erb opata Matouše Pertschera (z roku 1768). Kostel měl z počátku jen šest oltářů. Hlavní oltář byl zbudován nákladem rytíře Ferdinanda Zenona z Tannhausen, který od roku 1753 žil v klášteře jako pensista a je též v kostele pochován. Na hlavním oltáři nalézá se táž socha Panny Marie, která dříve stávala v mariánské kapli. Dřívější starý hlavní oltář byl darován kostelu ve Skřípově. Na evangelní straně byly mimo krásnou kazatelnu jen oltář Svatého Kříže a oltář sv.Moniky. Na epištolní straně však stál oltářík sv.Jana Nepomuckého(socha), a oltáře sv.Augustina a sv.Mikuláše Tolentinského. Čtyři jmenované větší oltáře pochází z věhlasné tehdy stolařské dílny u sv.Tomáše v Brně, kterou řídil bratr – laik Bernard Stettner. * nové poznámky z diplomové práce Zuzany Macurové o mecenátu Matouše Pertschera * Vznik hlavního oltáře nacházejícího se v kostele dodnes je však datován až rokem 1779. Byl vystavěn nákladem Ferdinanda rytíře Zena z Tannhausenu. Nabízí se tedy otázka, jaký oltář stál v závěru chrámu od roku 1766, kdy byl nový kostel dostavěn, až do roku 1779, kdy byla podepsána smlouva se sochařem Tomášem Schweiglem na vybudování nového hlavního oltáře. Je nepravděpodobné, že by do nové stavby s novým vybavením nebyl pořízen také nový hlavní oltář. Podle dochovaného vyúčtování s Jakube Schertzem je však patrné, že také jemu bylo v roce 1766, tedy v roce dostavby kostela, vyplacena částka 240 zlatých za prvky na hlavní oltář. Jednalo se mimo jiné o podstavec pro milostnou sochu Panny Marie, nacházející se právě na hlavním oltáři, včetně dvou andělů, kteří ho nesli. Dále dvě sochy vysoké sedm stop, obě za 80 zlatých. Schertzovi byla rovněž zaplacena velká svatozář s Duchem Svatým, jež se patrně měla nacházet v nástavci oltáře. Architekturu oltáře měl, stejně jako u bočních oltářů, pravděpodobně na starost laický bratr Bernard Stettner. Proč však byl již po necelých třinácti letech pořízen nový hlavní oltář? Z dané doby se nám nedochovala žádná zpráva o nějaké nehodě, či neštěstí, které by mohlo zapříčinit poškození či dokonce zničení „starého“ Schertzem a Stettnerem vytvořeného oltáře. Donátor nového oltáře, Ferdinand Zeno z Tannhausenu, se patrně chtěl tímto způsobem klášteru odvděčit za to, že zde mohl od roku 1753 dožít jako penzista (po smrti zde byl také pochován). A snad takto v chrámu zanechat i nějakou svou viditelnou stopu. Jakuba Schertze pak můžeme považovat také za autora sochařské výzdoby na čtyřech bočních oltářích a taktéž na kazatelně a varhanách, ač se dochovaná vyúčtování vztahují jmenovitě pouze k oltáři (pravděpodobně tedy hlavnímu) a ke kazatelně. O Schertzově autorství dalších sochařské výzdoby vypovídá především protáhlé figury a způsob skladby drapérie do ostře řezaných vertikál, patrný především na Schertzově díle pro kostel sv. Máří Magdalény v Brně. Vzhledem k létům výstavby kostela jí můžeme datovat do poloviny šedesátých let 18. století. Přízední kazatelnu vytvořil v klášterní dílně bratr Bernard. Výzdoba opět pochází od Jakuba Schertze. Čelní stěnu ambony zdobí reliéf zázračného rybolovu na Tiberiadském moři [Jan 21,1-11]. Na střísce kazatelny sedí tři andílci, v rukách třímají kotvu, hořící srdce a kříž. Jejich symboly tedy odkazují na tři teologické ctnosti – naději, lásku a víru. Nad nimi se v záři nachází beránek boží stojící na knize zapečetěné sedmi pečetěmi, představující Knihu Moudrosti, upomínající nás na vizi Posledního soudu a zároveň připomínající vítězné zmrtvýchvstání Krista. Bernard Stettner : tento umělecký řezbář pocházející z dolnorakouského Weitersfeldu, nacházejícím se necelých 20 kilomettrů od Znojma, se narodil roku 1712. Vlastním jménem se nazýval Leopold. Ve svých 25 letech, kdy vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně jako laický bratr, však přijal jméno Bernard. V klášteře pak celých 45 let, až do své smrti roku 1782, vedl řezbářskou dílnu. Jakub Schertz : pocházel ze sochařské rodiny usadivší se v druhém desetiletí osmnáctého století v Brně. Od roku 1756 navštěvoval vídeňskou akademii. Podílel se svou sochařskou výzdobou na mnohých projektech brněnských augustiniánu. * Varhany byly postaveny až v roce 1768 a zhotovil je brněnský varhanář František Sieber za 850 zlatých. Řezbářskou práci obstaral Jakub Schertz anebo Ondřej Schweigl. Po zrušení kláštera a bourání gotických staveb v Jevíčku v kostele se postavilo ještě dva boční oltáře : na straně epištolní oltář Nanebevzetí Panny Marie z obrazem z hlavního oltáře gotického klášterního kostela a na straně evangelní oltář Svaté Rodiny z obrazem Příbuzenstva Ježíše z kaple Svaté Trojice. V roce 1770 získáno prostřednictvím řádového generála Františka Xaverského Vasqueza ostatky sv.Viktora,papeže a vystaveno ve skleněné rakvi na oltáři sv.Augustina(dnes oltář Nanebevzetí Panny Marie). V roce 1778 dal říšský hrabě Karel Vincenc ze Salm-Neuburgu na Inu, majitel Opatovic a Jevíčka, při severní zdi chrámové v bývalé křížové chodbě zbudovati pěknou kapli Bolestné Matky Páně. Kaple je hrobkou tohoto rodu : 15.července 1780 byly tělesné pozůstatky následujících členu tohoto domu,jež až dosud ležely pohřbeny ve farním kostela v Opatovicích : Marie Františka ze Salm – Neuburgu roz.hraběnka Liechtensteinová +7.11.1754 ; Antonia Filipina roz. hraběnka Vengersky + 20.07.1744 ; Anna Eleonora roz. Zárubová + 27.03.1753; byly to první a druha manželka Karla Oty, hraběte ze Salm-Neuburgu(otce Karla Vincence); dále jsou v kryptě pohřbeny děti Karla Oty : Jakub Ernest, Vincencia a Marie Caecilia. Potom byly v této hrobce tyto osoby z rodu Magnis a Fürstenberg : Maria Josepha roz.Magnis,druha manželka Karla Vincence + 6.08.1783 ; Johanna,hraběnka Fürstenberg + 30.05.1845 ; Fridrich,hrabě Fürstenberg + 22.05.1866(prusko-rakouská válka); Josephina,hraběnka Fürstenberg,roz.Žierotin + 5.04.1857. Dne 12. a 15.prosince 1784 opustili augustiniáni Jevíčko a odstěhovali se do svého mateřského kláštera v Brně. Posledními řeholníky v Jevíčku byli : otec Joachim Patzl,převor;otec Dominik Machal,regenschori, otec Jakob Pirk,předseda růžencového bratrstva, otec Vilém Groll,německý kazatel, otec Romuald Kořen, český kazatel, otec Ondřej Beck,sakristian a bratr Liberat Markus,vrátný. Dosavadní klášterní kostel byl v roce 1785 přeměněn na farní. Všecky pobožnosti a pouti přestaly a bratrstvo růžencové, jenž v roce 1711 čítalo 22375 členů v brzké době zaniklo. Patřící klášteru kaple Svaté Trojice, jež stála v dnešní Židovské ulici, byla v roce 1785 zrušena a na jejím místě postavený čtyři židovské domy, které shořely v roce 1869 při velkém požáru. Tento požár zničil střechu a věž kostela. Vnitřku kostela oheň neublížil, jen provaz držící lustr prohořel a velký lustr spadl a rozbil se. Roztavily se také zvony. Nový krov nad kostelem byl postaven poněkud nižší než byl. Stavěl jej tesařský mistr z Jaroměřic Fabián Mackerle. Na věži z úsporných důvodů byla postavena místo báně jen nízká stříška. Sošky sv.Augustina a sv.Moniky, které staly u vchodu do kostela byly po požáru přeneseny ke kostelíčku sv.Bartoloměje( bohužel po krádeži zůstala jen soška sv.Moniky). Nová kostelní báň věže byla postavena v roce 1938 za faráře Františka Kozumplíka. Ing.Jaroslav Mackerle vypracoval se souhlasem Památkového úřadu projekt novou věžní báň. Dne 27.září 1938 byla osazena zlacená báň z pamětními spisy. V roce 1972 za faráře Jiřího Poštůlky byla obnovena venkovní fasáda kostela. Další opravy v kostele : vnitřek kostela v roce 1988 za otce Pavla Kupky byl vrácen k původní podobě ; v 90 letech XX. století za otce Karla Macků a otce Pavla Hofírka obnovilo se fasádu kostela a vyměnilo střechu kostela.
Prameny:
- farní kronika
- Jaroslav Mackerle " Letopis města Jevíčka "
- knihy P.Klementa Janetschka OSA „ Augustiniánský klášter v Jevíčku“
- internet